HLUBOKO UVNITŘ JE PŘÍBĚH...

SCÉNÁŘ č. 1

Dlouhá fronta na poště. Lucie právě zmáčkla na poště tlačítko pro „invalidy, těhotné a ženy s miminky“.

Na poště v řadě Bohunka: „Co si o sobě ženská myslíte? To snad není možný, jak jsou lidi v dnešní době vyčůraný. Jen si stoupněte na konec fronty a hezky si počkejte jako ostatní slušní lidi. Co má říkat tady paní s kočárkem s brečícím dítětem nebo támhle pán na vozíku? Pro ně jsou určená tahle tlačítka.“

Lucie se nezmůže na nic jiného než na tupé pokývání hlavou, že mají vlastně pravdu. Nemá ani dítě, ani není na vozíku. Smutně si pohladí bříško a se slzami v očích se dívá na maminku s kočárkem, která ji s opovrhavým pohledem předběhne.

SCÉNÁŘ č. 2

Na poště šeptá paní Bohunka do ucha své sousedce: „To je ta Lucie, jak jí zemřela ta holčička. Chudák holka. Já bych to na jejím místě asi nepřežila.“ Postupně si informace šeptem předávají ostatní ve frontě.

Lucie právě zmačkla tlačítko pro „invalidy, těhotné a ženy s miminky“.

Na poště v řadě Bohunka: „To víte že jo, jen jděte. Pusťte tady paní.“ Bohunka a ostatní lidi ve frontě se se soucitem a povzbuzujícím výrazem podívají na Lucii. Lucie se pousměje, poděkuje a moc se ji uleví.

(Lucie je 5 dní po porodu mrtvého dítěte. Dítě ji zemřelo v břiše ve 42. týdnu těhotenství. Byla to krásná zdravá holčička, jen už nežila. I když ji lékaři zastavili laktaci, hormonálně prožívá stejné období jako jiná šestinedělka. Má velkou bolest v duši, vyplakala spousty slz. Nemá sílu se s někým dohadovat nebo přít. Jediné co si přeje mít zpět je své dítě. Je jí fyzicky nevolno, je zesláblá. Na poště si šla vyzvednout úmrtní list. Scénář č. 1 zde nikdo nevěděl, co se Lucii stalo, Scénář č. 2 je jasné z příběhu, že o tom věděli všichni. Založeno na skutečném příběhu.)

Pokud by Lucie měla na čele napsáno co se stalo, nemusela by se vůbec konfrontovat se situací ve scénáři č. 1. A to se týká nejen Lucie a tohoto příběhu, ale nás všech a xy příběhů, které denně potkáváme ať v té či oné roli. Ne vždy máme možnost "napsat si to na čelo", proto je pak velmi důležité s kým se setkáme, kdo prolne náš zásah příběhem a hlavně jakým způsobem.

Začíná to nevině. Holčička šeptá druhé holčičce, aby se podívala co má třetí holčička za boty. Čtvrtá holčička je zvědavá o čem si šeptá a přidá se k nim, smějí se, ukazují a zařazují si holčičku s odrbanými botami do škatulky s názvem „divné boty=divná“ a podvědomě si příště budou hledat další důvod co na této holčičce najít „jiného“. A příště to možná bude její styl mluvy, smíchu, chování. Nepodporujme u svých dětí takové chování, vysvětleme jim raději co tím mohou způsobit za řetězec reakcí a naučme je dívat se pod pokličku. (v tomto případě žije holčička jen s maminkou, nemají peníze a boty dědí po bratrovi.)

Nesuďme druhé podle toho, co vidíme nebo spíš nevidíme. Za každém naším chováním je schovaný příběh, příběh, který neznáme a který zanechal na každém z nás nějaké stopy. Vnitřní příběh, který vytváří naše příběhy venku a často nevědomě ovlivňuje naše chování, přístupy k životu a všechny ty reakce, které utváří naši realitu (o vědomém tvoření naší reality se dozvíte v jiných mých článcích :) nebudu nyní rozvíjet a ponechám téma článku).

Neuzavírejme lásku vůči druhým a nepropadejme tak do nesoucitu, neempatii, nepochopení, nedůvěře a oddělení se. Zkusme se příště, až nás někdo něčím „naštve“, udělat zpátečku a otevřít své srdce, kde se ukrývá láska.  Když se začneme takto na lidi koukat kolem sebe, možná zjistíme, že se nám jejich příběhy začínají  kousek po kousku odkrývat a my tak můžeme v sobě pěstovat jednu z našich přirozených ctností vycházející z jednoty, kde vládne soucit, empatie, porozumění, důvěra a láska. Budeme pak blíž nejen k druhým, ale i sami k sobě. 

MOJE PRAGMATICKÁ :) DOPORUČENÍ NEJEN NA LÉTO

RANNÍ VODA S CITRÓNEM – Hned ráno po probuzení se napijte čisté vlažné vody s citronem. Budete se cítit svěží, nastartujete svůj metabolismus, upravíte své PH a zbavíte se toxinů.

RANNÍ POZDRAV SLUNCI – Pořádné protažení hned po ránu nás nejen příjemně nastartuje, ale zároveň protáhne a uvolní ztuhlé svalstvo a klouby po nočním odpočinku.

DOPOLEDNÍ VITAMÍNOVÁ BOMBA – Celé dopoledne si můžeme dopřávat ovocné šťávy nebo šejky. Kombinujte ovoce dle momentální chuti bez počítání kalorií. Dopřejete svému tělu nejen potřebné vitamíny a minerály, ale upraví se vám i základní střevní funkce J

PĚT MINUT NA SLUNÍČKU – Pětiminutový vědomý pobyt na slunci vás nabije životadárnou energií slunce, kterou pocítíte na svém duševním i fyzickém rozpoložení.

I DROBNÁ ZMĚNA DĚLÁ VELKÉ DIVY – Nahraďte bílý cukr třtinovým, bílou mouku celozrnnou/špaldovou atp., ochucený jogurt bílým, mléčnou čokoládu kvalitní hořkou, smažené vařeným nebo pečeným, kávu meltou, tavené sýry lučinou, uzeniny libovým masem, hranolky brambory, šťávy vodou atp.

VĚŘTE SVÉMU TĚLU – Dokonalý nástroj, který je propojen se vším, co jsme my. Nikdy ho neobelstíme, vždy nám dává jasné signály, jen ho musíme poslouchat a zařídit se podle toho, co zrovna potřebuje – ať se jedná o odpočinek, změnu životní stylu nebo kompletní transformaci celého našeho života.

PŮL HODINA JEN PRO SEBE – Není důležitějšího vztahu než ten, který máme sami se sebou. Tam se totiž vytváří vše, co se odehrává pak venku. Dopřejte si svou půl hodinku denně jakkoliv to zrovna cítíte – např. procházka, meditace, četba, masáž, příprava jídla jen pro sebe, psaní deníku, nicnedělání, cokoliv vás napadne, kde budete cítit spojení sami se sebou bez vnějších vlivů.

PRAVDA, KTERÁ SICE MŮŽE BOLET, ALE LÉČÍ– Pokud se naučíme být pravdivý sami k sobě, dokážeme si otevřeně přiznat a upřímně připustit vše co jsme my sami, vše co se nám na sobě líbí i nelíbí a přijmout to bez podmínek, často se díky jen tomuto procesu otevření se skutečné pravdě ledacos může samovolně uzdravit a odejít a my můžeme pocítit velkou psychickou i fyzickou úlevu.

PRAVIDELNÝ PEELING A KARTÁČOVÁNÍ – Aby naše pokožka mohla dýchat a zbavovat se toxinů, potřebujeme ji pomoci póry otevřít a udržovat je v čistotě. K tomu nám pomůže kartáčování nebo peeling celého těla. Začínáme od chodidel krouživými pohyby směrem k srdci.

VĚDOMÉ DÝCHÁNÍ – Náš dech je základní esencí našeho žití na zemi. Pomáhá nám uvolňovat se, zklidňovat se, zbavovat se nepotřebného, získávat podporující, nalaďovat se na přítomný okamžik. Najděte si svůj vlastní dýchací rituál, který vám připomene, kdo jste a kde se právě nacházíte.

RITUÁLY – Rituály nám pomáhají se v našem životě lépe orientovat, dávají nám jistotu a zvyšují sebevědomí. Je na každém z nás na co se chceme ve svém životě zaměřit a co nám zrovna v přítomnosti bude pomáhat, sloužit a podporovat. Podle toho si vytvořme své vlastní denní, týdenní, měsíční, roční nebo jakékoliv rituály. Důležité je, abychom se na ně těšili a měli v nich oporu.

O těch mých konkrétních napíši třeba příště J