.JPG)
Když ženě zemře
dítě, nemůžete po ní chtít, aby byla stejná jako jiné ženy, které tu zkušenost
nemají. Neznamená to, že je lepší nebo horší, neznamená to vůbec žádné
posuzování, protože naše životní zkušenosti se posuzovat nedají.
Srdce ženy matky
zažilo bolest, která se nedá slovy vyjádřit, nedá se změřit a nikdy nezmizí.
Díra v srdci, která po ztrátě dítěte zůstala se už nikdy nezacelí. Vždy
tam bude a projevuje se a ukazuje všemožnými způsoby. V takových chvílích
je žena často posuzována jako „divná“ nebo „jiná“. Ona se však snaží jen obalit
svou bolest do naděje, víry, lásky, soužití s druhými.
Moje duše
zjistila, že má dvě možnosti – buď jít dál a žít svůj život nebo zemřít. Moje
duše zjistila, že i když má kolem sebe spousty pomocných rukou, náručí a
podpory, je to na ní, jaké další její dny budou.
Já osobně vím, že
už nikdy nebude „po“ stejné jako „před“.
Zkušenost moje a mojí celé rodiny nám nikdo
nevymaže. Je to zkušenost:
- velké
bolesti, na kterou není nikdy nikdo připraven
- truchlení, které je individuální a může, ale nemusí nám být umožněno, tak jak potřebujeme
- hledání odpovědí a cesty, kterou jít dál
- apatie vůči všemu a všem
- přecitlivělost, která se může projevovat „nevhodnými“ reakcemi
- uzavírání se do sebe a mít tak své bezpečné místo kde je vše dovoleno
- říkání „ne“ všemu co s vámi „po události“ neladí a říkání „ano“ co s vámi ladí
- ztráta zaměstnání aj. tzv. jistot díky překopání životních priorit a hodnot
- pomoc druhým jako poslání našich životů zde na zemi
- hledání rovnováhy
- bezpodmínečné přijetí skutečnosti a zážitek vnitřního hlubokého klidu a míru
- puštění všeho čeho se bojíme
- vědomá práce se strachem
- pocity viny, odpuštění sobě i druhým
- zažití bezpodmínečné lásky při držení zemřelé dcery v náručí
- naslouchání svého vnitřního hlasu/intuici jako nejvěrnějšímu rádci na cestě životem
- hledání cesty, jak komunikovat s druhými a žít ve vnějším světě smysluplně a ne jen přežívat
- zážitky mezi nebem a zemí
- hledání u druhých pochopení, soucit, empatii
- dovolit si být sami sebou versus přetvařování se atd.
- truchlení, které je individuální a může, ale nemusí nám být umožněno, tak jak potřebujeme
- hledání odpovědí a cesty, kterou jít dál
- apatie vůči všemu a všem
- přecitlivělost, která se může projevovat „nevhodnými“ reakcemi
- uzavírání se do sebe a mít tak své bezpečné místo kde je vše dovoleno
- říkání „ne“ všemu co s vámi „po události“ neladí a říkání „ano“ co s vámi ladí
- ztráta zaměstnání aj. tzv. jistot díky překopání životních priorit a hodnot
- pomoc druhým jako poslání našich životů zde na zemi
- hledání rovnováhy
- bezpodmínečné přijetí skutečnosti a zážitek vnitřního hlubokého klidu a míru
- puštění všeho čeho se bojíme
- vědomá práce se strachem
- pocity viny, odpuštění sobě i druhým
- zažití bezpodmínečné lásky při držení zemřelé dcery v náručí
- naslouchání svého vnitřního hlasu/intuici jako nejvěrnějšímu rádci na cestě životem
- hledání cesty, jak komunikovat s druhými a žít ve vnějším světě smysluplně a ne jen přežívat
- zážitky mezi nebem a zemí
- hledání u druhých pochopení, soucit, empatii
- dovolit si být sami sebou versus přetvařování se atd.
Jsou chvíle, kdy
potlačujeme to, co nám naše zkušenost přišla říct, protože chceme zapadnout do
společnosti, chceme být přijímáni a nechceme vybočovat. To jsou chvíle, kdy se
oddalujeme od našeho skutečného prožívání, od sebe.
Chtěla bych tímto
poděkovat všem za podporu dovolit si formovat náš život tak, jak nás ovlivnily
události, které jsme si neplánovali.
S úctou k sobě, k mému muži, mým třem dcerám a ke všem zemřelým dětem a pozůstalým rodinám.
Vzpomínka na naši
dceru: http://www.anjeliky.sk/amalka.htm
Rozhovor s manželem
(dole): http://www.prazdnakolebka.cz/rozhovory2
Rozhovor od 28. min.
https://www.youtube.com/watch?v=ebeAV6OLxT4
Instinkt: http://www.dlouhacesta.cz/files/uploaded/UserFiles/Instinkt%20podzim%202007.pdf a http://www.dlouhacesta.cz/files/uploaded/UserFiles/1225801020_sb_cekame_dalsi[1].pdf
Co mi pomáhalo ve
zkratce: „Nejvíce mi pomohla
moje osobní víra, že duše mého dítěte žije dál. Komunikovala jsem s mou dcerou
po její smrti, povídala si s ní, zpívala jí, představovala si, jak ji držím v
náručí. Posílala jsem ji svou mateřskou lásku a věděla jsem, že jí je dobře. Při
porodu a bezprostředně poté mi nejvíce pomohla podpora mého manžela a vnitřní
přijetí celé situace. To, že jsem se mohla se svou dcerou rozloučit, držet ji v
náručí. Dále možnost vytvořit si obláček na anjeliky.sk, vystavit si její fotku
(přemalovanou) v ložnici. Dále zaměření se na svou osobní transformaci, kdy mi
najednou byly některé otázky jasné, již jsem neměla potřebu hledat tolik venku,
věděla jsem, že mám všechny odpovědi uvnitř. Hodně jsem četla esoterické knihy,
navštěvovala různé semináře, scházela se s podobně smýšlejícími lidmi. Oslovila
jsem Dlouhou cestu a komunikace s nimi a posléze možnost se aktivně zapojit do
pomoci druhým. To, že jsem více konala a méně mluvila. Zaměřila jsem se na
tvořivost, psala jsem ekologické články, organizovala akce pro děti i dospělé,
pomáhala ostatním maminkám v rámci Dlouhé cesty.“
