čtvrtek 31. března 2016

    BÝT TÍM, KÝM JSME, JE NAŠÍ POVINNOSTÍ


Narodila se holčička do milující rodiny. Měla maminku, tatínka a o čtyři roky starší ségru. Byla plná života a energie, pořád se musela hýbat, běhat, skákat, tančit, bylo pro ní tak přirozené projevovat  tímto (zdravým) způsobem svou nekončenou studnici energie. Měla pořád teplé ruce, v zimě nepotřebovala rukavice, byla bezelstná, optimistická, neustále veselá a usměvavá, pozitivně naladěná, milovala děti, zvířata, všechny a všechno. Dokázala svou dobrou náladou podpořit jiné děti, které se třeba bály nebo byly smutné a tak měla dobrý pocit, že je užitečná a že ona sama už jen tím, že je sama sebou dokáže měnit životy k lepšímu. Její ségra byla tišší, klidnější, ráda si v klidu četla, nevyrušovala a naše holčička se jí tak moc chtěla vyrovnat, protože ona byla její vzor a tak když řekla "nech toho, nechovej se takhle, jsi trapná atp.", tak si s tím ještě nedokázala poradit a buď s ní bojovala a zlobila ještě víc a nebo se stáhla do své ulity.  Ve školce a později ve škole neustále slyšela "tahle holčička není hodná jako její ségra,  ta je úplně jiná" a tak si to ve svém dětském světě vysvětlila tak, že není dost dobrá, když je tak moc "jiná" - spontánní , neposedná a radostná a je potřeba aby se změnila, protože to po ní všichni chtěj.  Jednou ji paní učitelka zalepila pusu izolepou, bylo jí asi pět a pak byla několikrát na samotce. Ve škole dostala od učitelky občas facku a pořád ze všech stran slyšela jak se má zklidnit, uklidnit, nemluvit, neskákat, netančit, neběhat, neprojevovat se... Naštěstí vyrůstala v milující rodině a proto se měla stále o co opírat. 

Tahle holčička měla bohatý vnitřní svět, měla vysokou míru empatie a soucitu a tak jí nebylo jedno co si druzí myslí a jak se cítí a tak se rozhodla, že aby byla přijímána bude s tím muset něco udělat. Ale co, když její energie byla nastavená úplně jinak než co po ní chtělo okolí? A tak dostávala poznámky a slyšela od všech jak je neukázněná a neposlušná. A když jí bylo asi deset rozhodla se pro jinou strategii "nebudu vybočovat, provokovat, nebudu jiná (myšleno jedinečná, tak jako každý z nás)". A tak si začala psát básničky a povídky, aby se z toho úplně nezbláznila a stala se tak trochu přecitlivělou a její aktivní energie slábla. Občas si ji dovolila projevit v celé své kráse, ale postupně cítila, že už čím dál méně v sobě dokáže najít to, s čím se narodila a s čím se jako malá spojovala. Byla často a ráda sama, protože to se pak nemusela nikomu přizpůsobovat. Měla jedno velké srdce plné lásky a chtěla jí tak moc dávat. Jenže si neuvědomovala, že ji může dávat pouze tehdy, když bude její srdce otevřené v její přirozenosti, protože pak to půjde lehce, bude to nezištné a dostane se k srdci druhých přímo a ne oklikou. A tak na to šla několik let oklikou, protože se bála své vnitřní síly.  Bála se, že tou silou někomu ublíží a tak ubližovala s ohledem na druhé raději sama sobě a venku hrála různé role, aby byla přijímána.
Dařilo se jí to dobře. Bylo spousty záblesků a situací, kdy cítila opětovné spojení sama se sebou, ale vždy se navrátila k tomu, jak jí chtěli vidět a vnímat ostatní, aby je nezklamala a měli ji rádi. Muselo se stát pár nepříjemných událostí v jejím životě (více např zde:
http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/10/jsem-i-nejsem-jina-jsem-i-nejsem-stejna.html), aby se konečně zcela probudila. Najednou (před asi deseti lety) zjistila, že to, co žije je sice skvělé, nic jí ve vnějším světě nechybí, ale že nevyužívá maximálně svůj potenciál, svůj talent a že ve filmu zvaném život nehraje hlavní roli, ale roli vedlejší, kdy hlavními herci jsou vždy ti druzí a že tak jako ona i  druzí - my všichni jsme byli narozeni proto, abychom hráli ve svém životě roli hlavní a mohli tak doplňovat to, co druhým chybí nebo naopak čerpat od těch, kterým něco přetéká. A tak se pomaloučku polehoučku přes různé extrémy navracela k sobě a nyní si opět užívá naplno svou vnitřní krásu, svojí přirozenost. Už dokáže být zase plná energie, síly a aktivity, dokáže strhnout davy žen a dětí při tanci a cvičení, dokáže díky silné intuici vidět dopředu a víc než vidí většina a tak provádí ženy cestami k sobě, navádí je a inspiruje. 
A jak se jí to povedlo? Přijala svou podstatu, kterou máme všichni stejnou, pocházíme ze stejného zdroje (o tom píši téměř ve všech mých článcích na mém blogu zde: http://mojecestyksobe.blogspot.cz/), ale zároveň každý z nás má jedinečnou a vyjímečnou energii, která mu byla dána do vínku proto, abychom tento svět o sebe mohli obohatit. Jaké by to bylo, když bychom byli všichni stejní? Kdo by vedl, kdo by psal knihy, kdo by zkoumal, kdo by vymýšlel, kdo by vítězil atd.? MY VŠICHNI JSME JEDINEČNÍ TAKOVÍ JACÍ JSME. NENÍ NÁHODA, ŽE JSME PŘESNĚ TAKOVÍ JACÍ JSME A ŽE MÁME ODLIŠNÉ TALENTY A ENERGIE. NENÍ TŘEBA SE SROVNÁVAT S KAMARÁDKOU, ŽE TOHO STÍHÁ VÍCE NEBO NAOPAK SOUDIT, ŽE NIC NESTÍHÁ A PODOBNÝCH OBOUSTRANNÝCH PŘÍKLADŮ BYCHOM NAŠLY MNOHO. KAŽDÝ Z NÁS JE JINAK NASTAVENÝ A DÍKY PRÁVĚ TÉTO JEDINEČNÉ ENERGII JI MŮŽEME VE SVÉM ŽIVOTĚ POUŽÍT A VYUŽÍT K OBOHACENÍ SEBE I DRUHÝCH A NÁDHERNĚ SE TAK DOPLŇOVAT.

Děkuji za další inspiraci na mé cestě k sobě Táně Havlíčkové a její MÓDĚ A DUŠI. Díky její metodě si nyní dovoluji být ve své energii, ve svém stylu, nejen v mé profesi, ale i všude jinde a cítím se v tom moc dobře. Děkuji Táňo!

"Když duše promlouvá skrze tělo" (květen 2014) http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/05/kdyz-duse-promlouva-telem.html - zde je popsáno uvědomění mé cesty k sobě skrze tělo, článek výše ho krásně doplňuje

"Když víte, že sem patříte" (duben 2014) http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/04/kdyz-vite-ze-sem-patrite.html - další z mých příspěvků jako podpora jedinečnosti každého z nás, doplněk k článku výše...