UŽ JSTE SI NĚKDO VYTÁHL MOJI KARTU?

http://zlatahnatova.cz/jinove-karty/

Z CYKLU MÝCH NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ...

Jedna filipínská vzpomínka. Když mi bylo dvacet, jela jsem busem do Mnichova na "tajné setkání s filipínským léčitelem" - jako překladatelka. Byla jsem přítomna všech "operací" a jednu provedl dokonce i mě (dodnes si pamatuji zarytí nehtů a díru v břiše, trochu krve, štiplavou bolest a drobnou jizvu, kterou mám dodnes). Byl to tento pán https://www.youtube.com/watch?v=1i7i4SNQqDo Tenkrát jsem se vrátila do práce a svému nadřízenému jsem vše vylíčila, protože jsem se nemohla soustředit na práci. Věřil mi nebo to alespoň tvrdil a tak mi tím nasloucháním i ulevil od nestandardního zážitku, který jsem neuměla zpracovat. Doma mi taky věřili. Měla jsem štěstí na lidi kolem sebe. Bylo jich ale hodně, co si mysleli, že si vymýšlím, proto o některých zážitcích "mezi nebem a zemí" nemluvím. Podobných "setkáních" mám za sebou hodně...a napadlo mě začít sepisovat moje "neobvyklé" zážitky. Zajímalo by to někoho? K čemu by to vlastně bylo? Sdílení, že nejsem jediná? Všechno, co v nás zanechá nějakou silnou emoci musí ven - dobré i zlé....

CÍTÍTE, ŽE MÁTE NĚCO UDĚLAT?

Cítíte, že máte něco udělat? Udělejte to! Nebrzděte svou vnitřní touhu ať se jedná o tvoření či nic nedělání, o skutek či jen pozorujíc, o reakci či nereakci, o krok tam nebo zpátky. (já) Většina dětí, které odešli předčasně z tohoto světa měli společné čtyři postoje k životu - tvořivý, pozitivní, láskyplný a radostný. Ať jsou i nám inspirací. (já, tak jako vše zde :) 2010)

VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ MÝCH NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ...

Nase treti holcicka chodila ve 3 letech do miniskolicky v Brandyse. Chodilo tam asi 20 deti, ale Kaju nejvic pritahovala Verunka, a ikdyz na Kaju trochu pekla, protoze byla starsi, Kaja o ni porad a vsude mluvila. Ok nastal den D, kdy me donutila se seznamit s maminkou a domluvit navstevu u nas. "A kolik je vlastne Verunce?" "4". "Aha a v jakem mesici se narodila?" Ptam se vzdy, kdyz je nejaka holcicka o rok starsi. "V kvetnu." Polkla jsem na prazdno a mela "ten znamy zvlastni" pocit. "A mohu se zeptat kolikateho?" "Pateho." Vedela jsem, ze to rekne a ze to nebude vsechno, co se ten den dozvim. "No vite ona mohla umrit, kdyz by ten den nezemrelo v Neratovicich uz jedno miminko. Chteli nas poslat domu, ale po teto zkusenosti si nas tam nechali a porod radeji vyvolali. Bylo to za 5 min. 12." Kdyz jsme pak byly s Kajou samy, hodne jsem brecela a tiskla ji k sobe: "Tvoje segra Amalka mozna zachranila Verunce zivot." "Hladila me a rikala, abych nebrecela. Na nahody uz davno neverim.

A JAK TO MÁTE VY?

Když prožívám radost, mám často potřebu být s lidmi a sdílet ji. Když prožívám smutek, mám potřebu být sama tak dlouho, než si ho odziju a dojdu k pochopeni, přijetí a stavu, kdy jsem schopná ho transformovat v něco vyššího. 

"NÁHODNÉ" SETKÁNÍ S DOREEN VIRTUE

No dobre, tak dalsi, uz 3., z volneho pokracovani mych nevsednich i vsednich zazitku na ceste zivotem. Jsme na Havaji a mame nadherny dum se zahradou zdarma v ramci vymeny domu. Starsi dcera je mesic sama ve skole a my ostatni si uzivame kazdodenosti na ostrove snu. Po cca 2 tydnech si s Petrem trochu zaciname lezt na "nerf", ale muj drahy ma na to bezva lek. Zastavi autem pred basketbalovym hristrm, kde hraji domorodci a bez predesleho varovani pravi: "za 2 hod me tady vyzvednete" a arije. Myslela jsem, ze ho zabim, ale pozde, uz si v klidu hral :) Ne ze bych predtim v usa neridila, ale meli jsme od rodiny z domu auto na specialni cislo, ktere jsem si samozrejme nepamatovala a diky me dezorientaci jsem nevedela, kde jsme. Nastesti moje vnimava devitileta dcerunka cislo vymrskla a i me navigovala do nejblizsiho obchodu, protoze jsrm zavelela "a jede se nakupovat", to Petra nebavi. Prochazime velky obchodak a ja stale pod tlakem emoci kricim na Kaju at Eda nic nerozbije A V TOM SE TO STALO. Me oci se setkaly s jejimi. Vedela jsem, ze je to ONA! Miliony lidi na celem svete sni o setkani s ni, doma v knihovne mam jeji knihy a u kamaradky si prdavidelne vykladame jeji karty. Pocituji najednou obrovsky klid, cas jakoby se zastavil, nic neslysim, jsem pohlcena klidem a mirem, ktery citim i vevnitr. Ano me oci se setkali se znamou Doreen Virtue, zenou, kterou jsem asi pred mesicem sledovala na youtube. I toho pejska, ktereho mela s sebou, jsem znala z videi. Nezmuzu se ani na slovo a tak si volam k sobe Kaju, aby vzala Edu a sli ji pozdravit nebo si pohladit pejska. Neco mi nedovoluje udelat vic, jit se s ni pobavit, nechat se podepsat, nebo se s ni vyfotit. Zadny hmotny dukaz, presto ta mimosmyslova komunikace ve me zanechala vice. Dostsla jsem dokonce i druhou sanci, kdyz jsme ji potkali znovu na druhe strane obchodu. Kdyz jsem prijela za Petrem po domluvenych 2 hod plakala jsem a neslo to zastavit. Nastesti jsou ti mi zvykli. Ten muj chlap me s jeho spontannimi zmenami planu a vymysly casto vytaci, ale kdyz by to tenkrst neudelal, kdo vi, zda-li bych se divala do oci me duchovni ucitelky. S uctou a laskou Aloha p. s. Na tento obraz jsem se zrovna divala 

vzpomínková r. 2012

Podstatou nás všech je láska. Přesto po ní všichni tolik prahneme. S otevřeným srdcem se rodíme. Jediná naše touha je projevit lásku ven.
Když nám z nějakého důvodu není umožněno projevovat svou přirozenost, uzavíráme se do sebe a obalujeme se ochrannými slupkami. Paradoxně se tak vzdalujeme od své podstaty skrze lidi kolem nás.
Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky.
Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky. Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.I mně jeden takový okamžik zkřížil mou cestu. Cestu k sobě. Cestu, která je dlouhá.
Ke konci roku si říkáme jaký bude ten další, co si přejeme, kam se chceme ubírat. Já sama si přeji, aby cesta k sobě byla laskavá, trpělivá, milosrdná a aby nám všem přinášela více radosti než bolesti.
Využijme času Vánoc k cestě k sobě, ke své podstatě, tedy klidu, míru a lásce. Čím více se ji otevřeme a necháme ji zabydlet, tím více ji můžeme šířit a dávat kolem sebe.
Přeji nám všem Vánoce s klidem v duši v kruhu svých milovaných. Přeji nám všem do nového roku umění přijímat sami sebe takoví jací jsme, protože jedině tak můžeme přijímat i ty druhé kolem nás. Bude nám tak kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv dobře.