Blíží se konec roku a s tím i různé bilancování. Pro mě osobně je konec roku hodně emotivní. Mám tendence se uzavírat, protože mám pocit, že mi nikdo nemůže porozumět. Zároveň vím, že pokud se takto uzavírám, dávám sama sobě nálepku oběti a upírám si vše co mi může přinést podpora zvenčí, tedy mých blízkých. A proto se otevírám ve svém srdci i se všemi mými nezpracovanými bolestmi, ranami, které zanechaly v mém srdci šrám, domněnkami, které přerostly v nepochopení a odcizení, všem těm smutkům, kterým jsem nedovolila se projevit, slzám, které netekly ven, ale dovnitř, všem těm pocitům ublížení a šotkům v hlavě, všem těm lidem, kteří zrcadlí mé stíny.  A náhle pociťuji úlevu a uvolňuji prostor pro to, čeho chci v životě více. Děkuji děkuji děkuji.

Dovol si věřit...

Co bychom mohli říkat našim dětem...

Jsem si dnes jen tak hrála s myšlenkou co by tak v určitém věku dítěte bylo fajn sdělit...a protože by z toho mohla být kniha, zkusila jsem vypíchnout podstatu jednou větou :)

3 měsíce před početím – Tak moc se na tebe těšíme!

Početí – Vím, že jsi ode dneška s námi. Byl to nádherný okamžik splynutí.

3 měsíce prenatální období – Máme velkou radost, že jsi holka/kluk!

Před porodem – Těšíme se, až se shledáme v tváří tvář!

Při porodu – My to zvládneme!

Po porodu – Bezdpomínečně tě milujeme a vítáme v naší rodině v tomto úžasném světě.

3 měsíce – Prožíváme s tebou nejkrásnější období života!

1 rok – Jsi šikulka přesně tak, jak jsi!

5 let – Co dáváš, to se ti vrací. Pojďme si to vysvětlit na příkladu.

6 let – Pomůžu ti s čímkoliv, pokud mě o to poprosíš.

8 let – To a to již zvládáš samo, proto se nespoléhej na nás, že to budeme dělat za tebe.

10 let – Máš naši plnou důvěru. Věříme ti, že své povinnosti zvládáš tak, jak je potřeba.

15 let – Toto je naše zodpovědnost a toto zase tvoje.

18 let – Nic není samozřejmost.

20 let – Važ si toho co máš a dostaneš toho víc.

25 let – Neočekávej.

30 let – Jsme na tebe pyšní! Jen tak dál!

35 let – Nezapomeň, že tě stále stejně milujeme.

40 let – Tvůj život se odvíjí podle toho jaký jsi. Líbí se ti? Super. Nelíbí? Změň to.

45 let – Nikdy není pozdě na cokoliv. Drž se své životní vize a neshazuj své nároky.

50 let – Jsme na tebe pyšní!

60 let – Neodkládej své sny na zítřek.

70 let - Není nic lepšího než vidět své dítě žít šťastný život!

!PLNÍM SVOU NÁDOBU!

JSME V TOM SPOLU! Tvoje moje cesty k sobě 1.-7.12.

Neustále dáváme ostatním svou pozornost a péči a přitom se cítíme:

-          Unavené

-          Nemocné

-          Přecitlivělé

-          Nedoceněné

-          Osamocené ?

Pokud to tak je, znamená to, že dáváme něco, co samy nemáme. Naše energie bere z našich rezerv na úkor našeho fyzického, emočního a psychického těla.  A tento týden to můžeme napravit vědomým plněním naší vlastní nádoby, abychom mohly i nadále dávat a rozdávat a přitom se cítit dobře.

A jak to bude vypadat v praxi? Budeme se řídit základním jednoduchým pravidlem. Dám ti, ale nejprve se podívám, zda-li mám z čeho brát. Jakmile zjistím, že nemám z čeho, dám nejprve sobě. Denně se budeme setkávat s desítkami situací, kdy budeme tuto otázku zvažovat a pro každého z nás to budou jiná rozhodnutí.

Na podobné téma píši např. zde:
http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/04/kazdy-okamzik-nam-prinasi-moznost-se_14.html

A co nám tento týden přinese? Více energie, soulad sama se sebou, bytí sama sebou, více pohody, zdraví, pocit harmonie, méně fyzických, emočních a psychických výkyvů.

Přeji nám všem nalezení souladu v dávání a taky uvědomění si, že druhým mohu dát napít pouze z plné sklenice!

!DOBRÝ POCIT MI NIKDO NEMŮŽE VZÍT!

JSME V TOM SPOLU! Tvoje moje cesty k sobě 24.11.-30.11.

Znáte tyto situace a pocity?

-         Máte skvělou náladu, ale šéf/prodavačka/sousedka vám ji zkazí (tedy vy si myslíte, že vám ji zkazili, ale ono to je trošku jinak - vy jste dovolili si ji nechat zkazit :) )?

-         Doma je rodinná idylka až do té doby než se začnou hádat děti a vy se necháte vtáhnout do „dramatu“?

-         Cítíte se skvěle, ale pak vám partner//kamarádka/atd. něco řekne a vy si to vezmete osobně?

Tak tento týden je stvořen právě pro nás, co tyto situace známe :)

A jak to bude vypadat v praxi? Nenechám si vzít svůj vnitřní klid, svou dobrou náladu, svůj dobrý pocit kýmkoliv a čímkoliv z vnější. Zkrátka se nenechám vnějšími situacemi a lidmi ovlivnit. Až se přistihnu, že jsem v situaci, kdy se tak může lehce stát, řeknu si, že mě se to nemusí vůbec týkat, pokud se tak rozhodnu a že je jen na mě, jak se budu cítit. Pokud se někdo jiný chová tak, že nám se to nelíbí nebo s tím nesouhlasíme, ok, náš názor měnit nemusíme, ale nemusíme se s tím ztotožňovat, protože to s námi nemá nic společného. 

Každý má nárok na žití svých pravd a ty pravdy se liší podle toho jaký pohled máme na svět, jaké zkušenosti máme za sebou, jak jsme byli vychováváni a v co věříme. Každý z nás má ten svůj pohled a máme na něj nárok. Nicméně se nemusíme konfrontovat s nepříjemnosti tím, že je přetáhneme do svých životů a budeme se pak cítit hůř. Píšu o tom více např. zde http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/08/jak-jsem-si-sundala-ruzove-bryle.html

A co nám tento týden přinese? Více klidu a dobrých pocitů. Méně konfliktů. Více harmonie sama se sebou i s druhými. Více pochopení sebe i druhých. Více empatie. Žití v praxi jedné z dohod od M. Ruize „neber si nic osobně“ (vidět můžete v Divadle Lávka 4 dohody s Jardou Duškem). Více energie. Méně plýtvání energie. Méně tlachání. Více porozumění a blízkosti.

Přeji nám všem týden plný dobrých pocitů založených na našich vlastních rozhodnutích a síle nenechat se poddat okamžikům, které s námi neladí.