BÝT TÍM, KÝM JSME, JE NAŠÍ POVINNOSTÍ
Narodila se holčička do milující rodiny.
Měla maminku, tatínka a o čtyři roky starší ségru. Byla plná života a energie,
pořád se musela hýbat, běhat, skákat, tančit, bylo pro ní tak přirozené
projevovat tímto (zdravým) způsobem svou
nekončenou studnici energie. Měla pořád teplé ruce, v zimě nepotřebovala
rukavice, byla bezelstná, optimistická, neustále veselá a usměvavá, pozitivně
naladěná, milovala děti, zvířata, všechny a všechno. Dokázala svou dobrou
náladou podpořit jiné děti, které se třeba bály nebo byly smutné a tak měla
dobrý pocit, že je užitečná a že ona sama už jen tím, že je sama sebou dokáže
měnit životy k lepšímu. Její ségra byla tišší, klidnější, ráda si v klidu
četla, nevyrušovala a naše holčička se jí tak moc chtěla vyrovnat, protože ona
byla její vzor a tak když řekla "nech toho, nechovej se takhle, jsi trapná
atp.", tak si s tím ještě nedokázala poradit a buď s ní bojovala a zlobila
ještě víc a nebo se stáhla do své ulity.
Ve školce a později ve škole neustále slyšela "tahle holčička není
hodná jako její ségra, ta je úplně
jiná" a tak si to ve svém dětském světě vysvětlila tak, že není dost
dobrá, když je tak moc "jiná" - spontánní , neposedná a radostná a je
potřeba aby se změnila, protože to po ní všichni chtěj. Jednou ji paní učitelka zalepila pusu
izolepou, bylo jí asi pět a pak byla několikrát na samotce. Ve škole dostala od
učitelky občas facku a pořád ze všech stran slyšela jak se má zklidnit,
uklidnit, nemluvit, neskákat, netančit, neběhat, neprojevovat se... Naštěstí
vyrůstala v milující rodině a proto se měla stále o co opírat. 
Tahle holčička
měla bohatý vnitřní svět, měla vysokou míru empatie a soucitu a tak jí nebylo
jedno co si druzí myslí a jak se cítí a tak se rozhodla, že aby byla přijímána
bude s tím muset něco udělat. Ale co, když její energie byla nastavená úplně
jinak než co po ní chtělo okolí? A tak dostávala poznámky a slyšela od všech
jak je neukázněná a neposlušná. A když jí bylo asi deset rozhodla se pro jinou
strategii "nebudu vybočovat, provokovat, nebudu jiná (myšleno jedinečná,
tak jako každý z nás)". A tak si začala psát básničky a povídky, aby se z
toho úplně nezbláznila a stala se tak trochu přecitlivělou a její aktivní
energie slábla. Občas si ji dovolila projevit v celé své kráse, ale postupně
cítila, že už čím dál méně v sobě dokáže najít to, s čím se narodila a s čím se
jako malá spojovala. Byla často a ráda sama, protože to se pak nemusela nikomu
přizpůsobovat. Měla jedno velké srdce plné lásky a chtěla jí tak moc dávat.
Jenže si neuvědomovala, že ji může dávat pouze tehdy, když bude její srdce
otevřené v její přirozenosti, protože pak to půjde lehce, bude to nezištné a
dostane se k srdci druhých přímo a ne oklikou. A tak na to šla několik let
oklikou, protože se bála své vnitřní síly.
Bála se, že tou silou někomu ublíží a tak ubližovala s ohledem na druhé
raději sama sobě a venku hrála různé role, aby byla přijímána.
http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/10/jsem-i-nejsem-jina-jsem-i-nejsem-stejna.html),
aby se konečně zcela probudila. Najednou (před asi deseti lety) zjistila, že
to, co žije je sice skvělé, nic jí ve vnějším světě nechybí, ale že nevyužívá
maximálně svůj potenciál, svůj talent a že ve filmu zvaném život nehraje hlavní
roli, ale roli vedlejší, kdy hlavními herci jsou vždy ti druzí a že tak jako
ona i druzí - my všichni jsme byli
narozeni proto, abychom hráli ve svém životě roli hlavní a mohli tak doplňovat
to, co druhým chybí nebo naopak čerpat od těch, kterým něco přetéká. A tak se
pomaloučku polehoučku přes různé extrémy navracela k sobě a nyní si opět užívá
naplno svou vnitřní krásu, svojí přirozenost. Už dokáže být zase plná energie,
síly a aktivity, dokáže strhnout davy žen a dětí při tanci a cvičení, dokáže
díky silné intuici vidět dopředu a víc než vidí většina a tak provádí ženy
cestami k sobě, navádí je a inspiruje.
A jak se jí to povedlo? Přijala svou
podstatu, kterou máme všichni stejnou, pocházíme ze stejného zdroje (o tom píši
téměř ve všech mých článcích na mém blogu zde: http://mojecestyksobe.blogspot.cz/),
ale zároveň každý z nás má jedinečnou a vyjímečnou energii, která mu byla dána
do vínku proto, abychom tento svět o sebe mohli obohatit. Jaké by to bylo, když
bychom byli všichni stejní? Kdo by vedl, kdo by psal knihy, kdo by zkoumal, kdo
by vymýšlel, kdo by vítězil atd.? MY VŠICHNI JSME JEDINEČNÍ TAKOVÍ JACÍ JSME.
NENÍ NÁHODA, ŽE JSME PŘESNĚ TAKOVÍ JACÍ JSME A ŽE MÁME ODLIŠNÉ TALENTY A
ENERGIE. NENÍ TŘEBA SE SROVNÁVAT S KAMARÁDKOU, ŽE TOHO STÍHÁ VÍCE NEBO NAOPAK
SOUDIT, ŽE NIC NESTÍHÁ A PODOBNÝCH OBOUSTRANNÝCH PŘÍKLADŮ BYCHOM NAŠLY MNOHO.
KAŽDÝ Z NÁS JE JINAK NASTAVENÝ A DÍKY PRÁVĚ TÉTO JEDINEČNÉ ENERGII JI MŮŽEME VE
SVÉM ŽIVOTĚ POUŽÍT A VYUŽÍT K OBOHACENÍ SEBE I DRUHÝCH A NÁDHERNĚ SE TAK
DOPLŇOVAT.
Děkuji za další inspiraci na mé cestě k
sobě Táně Havlíčkové a její MÓDĚ A DUŠI. Díky její metodě si nyní dovoluji být
ve své energii, ve svém stylu, nejen v mé profesi, ale i všude jinde a cítím se
v tom moc dobře. Děkuji Táňo!
"Když duše promlouvá skrze
tělo" (květen 2014) http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/05/kdyz-duse-promlouva-telem.html
- zde je popsáno uvědomění mé cesty k sobě skrze tělo, článek výše ho krásně
doplňuje
"Když víte, že sem patříte"
(duben 2014) http://mojecestyksobe.blogspot.cz/2014/04/kdyz-vite-ze-sem-patrite.html
- další z mých příspěvků jako podpora jedinečnosti každého z nás, doplněk k
článku výše...
