pondělí 18. srpna 2014

BÝT SAMA SEBOU?

Pamatuji se, jak jsem si asi v 6 letech kladla otázku kdo jsem já a kdo jsou ti druzí a jak můžu být já někdo jiný než ten druhý, když ten druhý je na tom úplně stejně a klade si stejné otázky. Je to asi normální se v tomto věku na podobné otázky ptát, sama to vidím u svých dcer. 
Otázka kdo jsem se mi stále vracela, stále jsem si říkala, když nevím kdo jsem, jak mohu být sama sebou? Co to je být sama sebou? Já chci být sama sebou, ale jak poznám, že jsem sama sebou? Co jsem já a co je už jen společensky vytvořený program?

V době mého dětství neexistovaly věty typu „buď sama sebou“ a tedy ani žádné vysvětlení co to vlastně znamená. O to více jsem si podobné otázky kladla sama sobě, neustále jsem nad tím filozoficky dumala, a když jsem měla možnost si o tom s někým popovídat, bylo to pro mě vždy téma číslo jedna.

Pamatuji se, jak jsem si moc přála, aby mě rodiče „brali takovou jaká jsem“ a vlastně veškeré naše rozpory v době mého dospívání pramenily z toho, že jsem měla pocit, že mě „neberou takovou jaká jsem“. Stále tam byly nějaké podmínky a já se čím dál více vzdalovala od nalezení odpovědi na mou dětskou otázku, kdo jsem a jak být tím kým jsem, tedy sama sebou.

Byly momenty, kdy jsem cítila naprosté souznění sama se sebou, kdy jsem najednou neměla potřebu se ptát a kdy jsem splynula s otázkou i odpovědí a prostě jsem „jen byla“. Podobné momenty jsem zažívala většinou v tichu, kdy jsem byla sama se sebou, kdy jsem nenechala řídit svou mysl, kdy jsem se zcela ponořila do proudu života a splynula jsem s pravou podstatou sebe samé a přirozeně jsem si dovolila být sama sebou, protože jsem najednou věděla kdo jsem.

Podobných záblesků bylo několik, ale nebylo lehké se v takovém stavu udržet. Moji cestu jsem vždy nechala zkřížit někým „chytřejším, zkušenějším, moudřejším“, zkrátka tzv. nechala jsem se ze své cesty svést (kecat si do toho :). Pak jsem zase nějakou dobu kráčela po té své nesvé cestě a opět mě to dovedlo do bodu ptaní se a hledání odpovědí, záblesků atd.... začarovaný kruh.

A protože když se ptáte a hledáte, tak vás život vždy nasměruje tak, abyste ty své odpovědi našly a protože je někdy neslyšíte a nevidíte, musíte si někdy sáhnout na úplné dno a odevzdat se životu. Teprve pak zažijete, kdo skutečně jste, aniž byste to chtěli vědět. Najednou není třeba otázek, protože UŽ VÍTE!

A kdybych se měla vrátit zpět do nevědomí, do éry otázek a potkala se sama se sebou nebo třeba s tebou, řekla bych nám asi toto:

Jsi vším, na co jen pomyslíš. Jsi mocnou silou, která léčí a koná zázraky bez úsilí a dokazování. Jsi vědomím, které je tak čisté, že minulost, přítomnost i budoucnost splývá v jeden okamžik beze skvrn. Jsi světlem, které nemá vypínač. Jsi láskou, která nemá podmínek. Jsi dokonalá tak jako všechny zázraky světa, ale ani všechny naše smysly nedokáží vstřebat tu velkolepost, kterou jsi.

A tak, když si přeješ být sama sebou, buď majákem svítícím do všech stran, rozpínej se dál a dál a nezapomeň začít u sebe, protože můžeš svítit druhým jen tehdy, pokud si uvědomíš, že ty jsi tím světlem. Raduj se a důvěřuj svému hlasu, který tě vede po tvé cestě přesně tak, jak cítíš ty sama. Nemusíš dělat vůbec nic, stačí jen být. Jsi smutná? Tak buď. Jsi veselá? Tak buď? Vše je jedno, jen my pozemšťané jsme přidali někde plus a někde zase mínus.

Vždy jsi chtěla spasit svět, tak splyň se svou pravou podstatou a pak už se jen nech unášet proudem života. Všechny tvé cesty se ti samy odkryjí, odevzdej se jim a pak už jen konej beze strachu a úsilí a jen buď tou změnou, kterou chceš tady na Zemi v tomto životě vidět.

Žádné komentáře:

Okomentovat