NESLEVUJTE ZE SVÝCH NÁROKŮ, PROTOŽE JEDINĚ TAK, SE STANOU VAŠÍ REALITOU

Tato věta mě vědomě doprovází přibližně od mých 15 let. Pamatuji se, jak mě některé z mých kamarádek braly jako naivní holku, která si myslí, že princ na bílém koni existuje. Stále jsem se držela svých představ o mém budoucím muži (představy jsem měla cca od 10ti let), neslevovala jsem, naopak jsem své nároky zvyšovala podle svého osobnostního vývoje. Dnes je to již 16 let, kdy můj vysněný muž na bílém koni je po mém boku. A ač si na něj někdy pozemsky stěžuju, urážím se, hádám se a štěkám, tak ten základ tam prostě je. Tedy mým hlavním posláním tehdy i dnes je „neslevujte, nepochybujte a stane se to součástí vašeho života“.

O pár let později, když mi začaly tikat mateřské hodiny, jsem si jasně představovala své miminko, bylo vnímavé a pohodové. Nepochybovala jsem ani trošku, že by to mělo být jinak. Lezla jsem tím na nervy již stávajícím maminkám J. Když jsem poprvé držela mou první dceru v náručí, už jsem ji znala, věděla jsem, že je to ona a že mi svou vnímavostí a pohodovostí bude ukazovat cestu. Nevím, co jsou to probdělé noci, co je to miminkovský neutěšený pláč. Dodnes mám v sobě tuto jistotu, která ze mě vyzařuje a miminka na to „slyší“ tím, že se v mé přítomnosti nebo v mé náruči uklidní a jsou spokojená. Miluji tuto „práci“ a dokonce jsem jeden čas uvažovala o tom, že budu nabízet služby maminkám, které si neví rady se svými plačícími miminky, že budu na s.o.s. telefonu, přijedu, pochovám, uklidním a předám klidné dítě zpět unavené mamince J. Hlavním posláním je opět jednoduchá síla, která vychází z vnitřního nastavení a tím je „jak si to nastavíš, tak to budeš mít“.

Když jsem ve svých dvaceti vycestovala zpět do USA se svým tehdy budoucím manželem, mě v Seattlu na letišti celní kontrola vrátila zpět do ČR. Tenkrát mě zavřeli do takové malé místnosti, celou mě „prošustrovali“, cítila jsem, jak moje vnitřní napojení slábne. Brečela jsem a přála si jediné „vidět ještě svého muže“. Najednou nastal zlom a moje síla se vrátila v podobě víry, že to dopadne dobře, že svého muže uvidím. Přišla letuška a přinesla mi letenku se zpáteční letenkou. Když mě viděla ubrečenou, objala mě a já v tu chvíli věděla, že to bude dobré. Dodnes mě mrzí, že jsem ji dostatečně nepoděkovala. Její objetí mě tak moc podpořilo a já „věděla“. Za pár minut přišel „letištní úředník“ a řekl mi, že se rozhodli, že mohu v USA zůstat na 2 týdny. Stal se zázrak? Ano, protože jsem v něj věřila. Mým hlavním posláním z této zkušenosti   bylo a je „lidství nás spojuje, láska nás otevírá, blízkost nás podporuje, to vše tvoří skládanku k tomu, abychom znovuobjevili svou vnitřní moudrost, odhodlání, sílu“.

Mám kamarádku, která mě vždy inspirovala podobným nastavením, i když možná v jiných směrech v různých fázích našich životů. Díky ní jsem si uvědomila, že člověk má velice blízko k tomu, myslet si o druhých, že jsou naivními snílky, že „si lžou do kapsy“, zkrátka soudit. A přitom je to jen o tom, že naše témata, naše přístupy, naše cesty jsou různé. Trvá mi dodnes odstraňování těchto soudů. Když to člověk ale dokáže, najednou se vystřelený šíp nemá kam vracet (k vám), najednou jste osvobozeni od soudů druhých lidí vůči vám, najednou víte a nepotřebujete dokazovat, obhajovat nebo vysvětlovat. Moje kamarádka mi pomáhá připomínat si naše schopnosti díky vnitřním nastavením. Díky Kristy J

www.primazumba.cz … radost z pohybu, pohlazení po těle i po duši, zábava a efektivnost v jednom …