pátek 26. ledna 2018

VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ MÝCH NEVŠEDNÍCH ZÁŽITKŮ...

Nase treti holcicka chodila ve 3 letech do miniskolicky v Brandyse. Chodilo tam asi 20 deti, ale Kaju nejvic pritahovala Verunka, a ikdyz na Kaju trochu pekla, protoze byla starsi, Kaja o ni porad a vsude mluvila. Ok nastal den D, kdy me donutila se seznamit s maminkou a domluvit navstevu u nas. "A kolik je vlastne Verunce?" "4". "Aha a v jakem mesici se narodila?" Ptam se vzdy, kdyz je nejaka holcicka o rok starsi. "V kvetnu." Polkla jsem na prazdno a mela "ten znamy zvlastni" pocit. "A mohu se zeptat kolikateho?" "Pateho." Vedela jsem, ze to rekne a ze to nebude vsechno, co se ten den dozvim. "No vite ona mohla umrit, kdyz by ten den nezemrelo v Neratovicich uz jedno miminko. Chteli nas poslat domu, ale po teto zkusenosti si nas tam nechali a porod radeji vyvolali. Bylo to za 5 min. 12." Kdyz jsme pak byly s Kajou samy, hodne jsem brecela a tiskla ji k sobe: "Tvoje segra Amalka mozna zachranila Verunce zivot." "Hladila me a rikala, abych nebrecela. Na nahody uz davno neverim.


Žádné komentáře:

Okomentovat