vzpomínková r. 2012

Podstatou nás všech je láska. Přesto po ní všichni tolik prahneme. S otevřeným srdcem se rodíme. Jediná naše touha je projevit lásku ven.
Když nám z nějakého důvodu není umožněno projevovat svou přirozenost, uzavíráme se do sebe a obalujeme se ochrannými slupkami. Paradoxně se tak vzdalujeme od své podstaty skrze lidi kolem nás.
Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky.
Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.Každá vrstva nás chrání především před sebou samými. A my to najednou považujeme za přirozený stav našeho bytí. Naše duše touží ale po něčem jiném. Touží po pravé přirozenosti našeho bytí. Všemožnými způsoby se snaží prodrat ven a chce nám pomoci oloupat jednotlivé slupky. Když se nám to nedaří, může do našeho života přijít něco, co všechny slupky v okamžiku odstraní a láska si tak uvolní cestu, aby se mohla zase svobodně projevovat.I mně jeden takový okamžik zkřížil mou cestu. Cestu k sobě. Cestu, která je dlouhá.
Ke konci roku si říkáme jaký bude ten další, co si přejeme, kam se chceme ubírat. Já sama si přeji, aby cesta k sobě byla laskavá, trpělivá, milosrdná a aby nám všem přinášela více radosti než bolesti.
Využijme času Vánoc k cestě k sobě, ke své podstatě, tedy klidu, míru a lásce. Čím více se ji otevřeme a necháme ji zabydlet, tím více ji můžeme šířit a dávat kolem sebe.
Přeji nám všem Vánoce s klidem v duši v kruhu svých milovaných. Přeji nám všem do nového roku umění přijímat sami sebe takoví jací jsme, protože jedině tak můžeme přijímat i ty druhé kolem nás. Bude nám tak kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv dobře.